Když přemýšlíte o věcech, které pro vás byly důležité v dospívání nebo ve dvaceti, jsou stále stejně důležité i nyní?
Nebo se vaše perspektivy a priority v průběhu let změnily?
Nevím jak vy, ale já se dívám zpět na věci, které pro mě byly před lety prioritou, a přemýšlím, co jsem si myslel.
Níže jsou uvedeny některé z věcí, na kterých záleží mnohem méně, když vám bude 40. Ty se budou mezi lidmi samozřejmě lišit, ale většina z nás se s několika z nich dokáže ztotožnit, jakmile se naše třicítka blíží ke konci.
1. Názory jiných lidí.
Když jsme mladí, mívají pro nás názory jiných lidí velký význam. Tyto názory se nemusí týkat nás, ale také představ o životě, filozofii, aktuálním dění a tak dále.
Po 40 letech jejich názory znamenají podstatně méně.
Ano, ostatní mají právo na svůj názor, ale to neznamená, že nám na nich záleží. Pokud chceme slyšet jejich názory, zeptáme se jich.
Kromě toho si stojíme za svými vlastními nápady a přesvědčením, místo abychom se nechali snadno ovlivnit ostatními. Můžeme respektovat, co si myslí, ale nemusíme s nimi souhlasit ani je podporovat.
2. Vyjadřování všeho, co si myslíme nebo cítíme.
Když nám bude 40 let, máme větší sklon mluvit pravdivě, když se nás někdo zeptá na to, co si myslíme nebo co cítíme, místo abychom si dělali starosti, že bychom mohli ostatní naštvat. To neznamená, že jsme záměrně krutí, ale spíše se cítíme sebevědomě vyjadřovat se upřímně.
To znamená, že cítíme menší potřebu vyjádřit každou náhodnou myšlenku nebo pocit, který nás napadne.
Naučili jsme se, že někdy je nechat věci nevyřčené tím nejlepším řešením – nejen proto, aby ostatní neměli munici, kterou by proti nám mohli použít, ale také proto, že být dospělý a mít sebeúctu je důležitější než „cítit se viděný“ těmi. na kterých nám nezáleží.
3. Dělat radost druhým (zejména na vlastní náklady).
Když jsme mladí, často upřednostňujeme své vlastní potřeby, abychom udělali radost druhým. V důsledku toho se můžeme přinutit dělat věci, které ve skutečnosti dělat nechceme, aby ti, na kterých nám záleží, nebyli naštvaní nebo zklamaní.
